Sousoší sv. Rocha a Šebestiána č. r. 40427/8-1628
ul. Na Drážkách, č. parcely 35/1, k. ú. Loučka u Nového Jičína
Hrad a panství starojické měli odedávna úzkou vazbu na Nový Jičín a nelze se tudíž divit památkám, které obě lokality spojují.
Jednou z nich je i sousoší sv. Rocha a Šebestiána v Novém Jičíně – Loučce. Na tomto místě se měl dle pověsti zastavit mrak od východu, který s sebou nesl morovou zkázu. Další legenda hovoří o hranici mezi jednotlivými panstvími, která rozdělovaly nejen územní celky, ale i lokality napadené morovou ranou. Určitě na každé bude kus pravdy.
Jisté je, že majitel starojického panství Antonín svobodný pán Zeno z Dannhausenu (1706-1738) po skončení morové epidemie v roce 1715 nechal vystavět sousoší sv. Rocha a Šebestiána, patronů proti moru. Sv. Šebestián byl dokonce přímo rodinným světcem pánů z Dannhausenu. Jeho jméno nesli mnozí příslušníci rodu. Barokní celek vytváří ojedinělou kompozici.
Mezi dvěma toskánskými volně stojícími sloupy, na kterých spočívají postavy světců, je podstavec s pamětní deskou s rokajovou kartuší. Uprostřed podstavce se nalézá erb svobodných pánů Zenonů z Dannhausenu, po stranách znak Starého Jičína a obce Loučka. Sousoší umístěné na terénní vlně nad obcí se uplatňuje jako krajinotvorný prvek.
Šebestián Zeno z Dannhausenu, syn Antonína Zena z Dannhausenu, nechal v roce 1766 sousoší opravit a doplnit dalším nápisem. I přes velkou zvětralost pískovcového kamene a dílčí restaurátorské práce v posledních letech stojí sousoší sv. Rocha a Šebestiána stále na hraničním místě, aby střežilo průsečík hranic Starého a Nového Jičína před dalšími pohromami. Pískovcové sousoší se tedy jako děkovná památka vztahuje k velké morové ráně, která Moravu zasáhla v letech 1713-1715.
Socha sv. Rocha
Na dvou nízkých kamenných stupních, které tvoří základnu pro celou skupinu, je vztyčen toskánský sloup se značně vyloženou krycí deskou, která nese polopostavu sv. Rocha. Světec, v obvyklém poutnickém šatu s kloboukem spuštěným na zádech, má lehce pozvednutou hlavu s očima hledícíma vzhůru. Pravá ruka, na které visí váček, je přitisknuta k hrudi, levá je volně spuštěna do klína. Polopostava se vynořuje z nebes, znázorněných oblaky. Plastika plného tělesného objemu je zpracována i pro pohled zezadu.
Socha sv. Šebestiána
Na dvou nízkých kamenných stupních, které tvoří základnu pro celou skupinu, je vlevo vztyčen toskánský sloup se značně vyloženou krycí deskou, která nese polopostavu sv. Šebestiána. Světec je znázorněn tradičním způsobem jako mladý muž přivázaný k osekanému kmeni s tělem proklaným kovovými šípy. Anatomicky dobře podaný mužský akt plného tělesného objemu se vynořuje z nebes znázorněných oblaky.
Pamětní deska s rokajovou kartuší
Na dvou nízkých kamenných stupních, které tvoří základnu pro celé sousoší, je ve středu obdélný, nahoru se zužující, podstavec ukončený profilovanou římsou. Na ní spočívá podélně oválná deska, která nese drobný pyramidální útvar. Na čelní straně podstavce jsou v nízkém reliéfu podané tři znaky. Centrální erb svobodných pánů Zenonů z Dannhausenu je po stranách doprovázen zvětralými zcela nezřetelnými oválnými znaky. Pod erby byly dříve monogramy.
Deska je opatřena rokajovou kartuší, dříve s nápisem, nyní zcela zvětralým a nečitelným. Na zadní straně desky je v kartuši stejného tvaru takřka nečitelný, erozí kamene značně poškozený text. Pískovcový monument, jehož střed tvoří kónicky se zužující podstavec s římsou, na kterém je umístěna oválná nápisová deska zakončená pyramidovým nástavcem.
Podstavec má rozměry 196 × 120 × 32 cm. Na podstavci jsou reliéfně vytesány tři znaky. Uprostřed erb Zena – čtvrcený štít se středním štítkem, v něm tři šikmá břevna, v 1. a 4. poli tři šikmá břevna, ve 2. a 3. poli z trojverší vyrůstající dubová větev se čtyřmi žaludy, provázená po stranách dvěma liliemi; na horním okraji štítu listová koruna. Po stranách jsou umístěny dvě oválné barokní kartuše, heraldicky vpravo znak Starého Jičína – polcený štít, vpravo doleva obrácený kozel ve skoku, vlevo snop; vlevo znak Loučky – snop provázený po stranách krojidlem a radlicí, oba nástroje vztyčené a doleva obrácené. Unikátně dochovaný znak této vsi, jinak doložený jen na pečetích, zde reprezentuje všech 12 vsí na panství.
Pod štíty jsou vtesány nápisy kapitálou, dnes již obtížně čitelné a rekonstruovatelné jen ze starších fotografií:
Uprostřed:
ANT. DE ZENO
EX DANNHAVS
HAERED: GITSCH. VET:
S:C:M: CONSIL: IVD: PROV:
ASSESSOR
Pod znakem Starého Jičína: OPPIDVM
Pod znakem Loučky: XII. PAGI
Svatý Šebestián
Jeden z nejslavnějších světců celé křesťanské církve přišel na svět někdy ve třetím stolení našeho letopočtu v římské šlechtické rodině. V Římě i vyrůstal a již od úútlého dětství cítí touhu pomáhat pronásledovaným křesťanům. Z toho důvodu vstupuje do římského císařského vojska a za čas se stává důvěrníkem samotného císaře Diokleciána – může tak křesťany před císařskými vojáky varovat. Podle legendy má Šebestián i schopnosti léčitelské, uzdravuje těla i duše.
Jednou mají být popraveni bratři Marek a Marcelián, synové císařského důstojníka. Šebastián je přítomem jejich loučení s blízkými a ohrmí všechny, když zapůsobí na nevěřící hluchoněmou dívku Zoju tak, že ta náhle promluví o lásce k Bohu. Všichni přítomní po této události přijímají křest. Jakmile se o této události dozvídají vládci Říma, je kouřem zadušena Zoja, pak umučen její manžel, popraveni bratři Marek a Marcelián a ukamenován jejich otec. Šebastián je svázán a připoután ke sloupu ve vojenském táboře a probodán šípy. Ale Šebestián nezemře a pozvolna se ze svých ran zotaví. Vypraví se za Diokleciánem a věří, že jej obrátí k víře v jednoho Boha. Ale císař jej nechá utlouci k smrti a vhodit do městské stoky, aby jeho tělo nenašli křesťané. Po vidění sv. Luciny se podaří Šebestiánovo tělo nalézt a pochovat v katakombách, nad nimiž papež Damas roku 370 nechává postavit kostel, jež tam stojí dodnes (na via Appia v Římě).
Roku 680 zuřila v Římě morová rána, která náhle ustala, když v chrámu San Pietro in Vincoli zřízen oltář ke cti sv. Šebestiána a od těch dob je uctíván jako ochránce proti morové nákaze. Jinak je též patronem vojáků a válečných invalidů. Svátek v církevním kalendáři připadá pro sv. Šebestiána na 20. ledna.
Svatý Roch
Sv. Roch z Montpellieru je francouzský katolický světec uctívaný jako patron proti moru. Narodil se okolo roku 1295 a dle legendy pocházel ze zámožné rodiny. Poté, co mu zemřeli rodiče, rozdal svůj majetek chudým a vypravil se jako chudý poutník do Říma. Po cestě zázračně uzdravoval lidi od moru. Nakonec se však sám nakazil a uchýlil se do ústraní, aby tam zemřel. Jakýsi toulavý pes mu však přinášel jídlo a Roch se překvapivě uzdravil a vrátil do rodného města. Tam nikým nepoznám byl uvržen do žaláře jako cizí vyzvědač, kde po pětiletém věznění zemřel. Podobně jako sv. Šebestiánovi mu byly adresovány přímluvy za uzdravení nemocných při morových epidemiích zejména v Itálii, Francii a Německu.
Je patronem Benátek, Montpellier, lékařů, chirurgů, nemocných a zdravotně postižených, zajatců, sedláků, zahradníků, truhlářů, dlaždičů, automobilistů, nemocnic. Jeho atributy jsou pes, poutní hůl i oděv s mořskou mušlí, morová skvrna či vřed na noze. V českém liturgickém kalendáři je sv. Rocha 16. srpna.
V roce 2011 proběhla celková obnova sousoší za finanční podpory Ministerstva kultury z programu „Podpora obnovy kulturních památek prostřednictvím obcí s rozšířenou působností“.
Objekt v památkovém katalogu NPÚ.
Objekt je opatřen QR kódem a nachází se na webu okolonas.eu.
