PRVOPOČÁTKY PŮSOBENÍ RODINY HÜCKELŮ NA NOVOJIČÍNSKU
Kloboučnická rodina Hückelů je silně svázána s městem Novým Jičínem a jeho historií. Vepsala se zlatým písmem do jeho dějin a proslavila novojičínskou značku po celém světě. Podle rodinné kroniky mají Hückelové své původní kořeny v bavorském městě Würzburgu. Odtud odešel roku 1625 jistý Gottfried Hückel na zkušenou a po třinácti letech se jako kloboučnický mistr usadil ve městě Fulneku. Právě zde se oženil s Ester Hielscher, dcerou soukenického mistra. Prvorozený syn Paul Heinrich studoval na kněžském semináři v Olomouci, později se stal hejtmanem na fulneckém hradě. Druhorozený syn Johann Gottfried Hückel převzal po svém otci kloboučnické řemeslo. Takto začíná tradice kloboučnické rodiny ve Fulneku, která trvala více než sto padesát let. Mezi fulneckými členy rodiny byli známi Josef Hückel (asi 1692 – 1758 Fulnek) a jeho syn Aurelius Hückel (1730 Fulnek – ?). Aureliův syn Josef Johann Hückel (1753 Fulnek – ?) měl za manželku Alžbětu Kateřinu rozenou Gold, se kterou měl několik dětí se jmény: Johann Nepomuk, Valentin Tadeáš, Josef Johann, Apolonie Kateřina, Augustin Thomas, Viktorie, František, Amandus, Apolonie a Johanna. Z této generace vzešly dvě kloboučnické osobnosti, které svůj život spojily s Novým Jičínem. Ten byl tehdy známý zvláště díky své produkci sukna; novojičínský soukenický cech byl druhý největší na Moravě po cechu jihlavském.
JOHANN NEPOMUK HÜCKEL
Zakladatel novojičínské kloboučnické tradice spjaté s rodinou Hückel se narodil ve Fulneku v domě č. 54 dne 2. května 1779 jako prvorozený syn a dostal jméno Johann Nepomuk Hückel (1779 Fulnek – 1835 Nový Jičín). Jeho rodiče byli kloboučník Josef Johann Hückel a Elisabeth Kateřina rozená Gold. Mladý Johann Nepomuk se u svého otce vyučil kloboučnickému řemeslu a z rodného města odešel ještě před dovršením dvaceti let do Nového Jičína. Zde byl po složených mistrovských zkouškách v roce 1799 přijat do zdejšího kloboučnického cechu. Vypovídá o tom opis listiny:
V roce 1799 4. října byl, na základě zaplacené výjimky z 30. září 1799 jeho prošlých tovaryšských let, za výše uvedených podmínek za městského mistra přijat mistrův syn Johann Hickl narozený ve Fulneku. Na mistrovském právu a jiných poplatcích jím do truhlice bylo složeno v hotovosti 15 zl.
Franz Fenderl, cechovní komisař
Heinrich Büll, cechmistr
V NOVÉM JIČÍNĚ
Kloboučnickou dílnu si mladý Johann Nepomuk Hückel otevřel v roce 1805 nejprve v domě č. p. 749/4 (dnešní ulice Generála Hlaďo) na jižním předměstí Nového Jičína. V kloboučnickém cechu získal brzy velký vliv a patrně to mělo za důsledek příchod jeho mladšího bratra Augustin Thomase Hückela (1786 Fulnek – 1848 Nový Jičín). Ten na počátku 19. století uskutečnil učednický vandr po Evropě, kde načerpal zkušenosti s technologickými pokroky ve výrobě klobouků a pokrývek hlavy. Roku 1808 se stal mistrem kloboučnického řemesla v rodném městě Fulneku, kde si vzal za manželku dceru sládka Vojtěcha Medlina jménem Josefa Zuzana. Z manželství Augustina Thomase a Josefy Zuzany vzešlo několik dětí: Augustin (1812 Nový Jičín – 1813 Nový Jičín), Johann Albert (1814 Fulnek – 1880 Nový Jičín), Josef Albert (1815 Nový Jičín – 1816 Nový Jičín), Mořic Petr (1817 Nový Jičín – ?), Josefa Alžběta (1819 Nový Jičín – ?), Amálie Františka (1821 Nový Jičín – 1824 Nový Jičín), Rudolf Adalbert (1823 Nový Jičín – ?), Anna Alžběta (1824 Nový Jičín – ?) a nejmladší syn Adalbert Anton (1828 Nový Jičín – ?). Se svou manželkou odešel Augustin za svým bratrem Johannem Nepomukem do Nového Jičína, kde byl roku 1811 přijat do novojičínského kloboučnického cechu jako mistr. Oba bratři působili ve vlastních kloboučnických dílnách na Dolní bráně č. p. 655/16 a 656/18. Tehdy se ještě jméno Hückel psalo jako Hickel či Hickl, jak o tom dosvědčují písemné prameny. Jejich základním výrobním artiklem byly plstěné klobouky. Hückelovy pokrývky hlavy si našly své místo u širokých vrstev obyvatelstva. V rámci své produkce se oba bratři i jejich následovníci orientovali převážně na produkci kloboučnických výrobků pro pánskou klientelu.
Mladší bratr Augustin (August) Hückel se stal zakladatelem a otcem mnoha následujících generací rodiny Hückelů.
JOHANN ALBERT HÜCKEL
Mladší syn Augusta Thomase jménem Johann Albert Hückel se podobně jako jeho otec stal kloboučnickým mistrem. I přesto, že se narodil ve Fulneku, dětství prožil v Novém Jičíně, kde se vyučil kloboučnickému řemeslu u svého otce. Po vyučení převzal roku 1835 jako mistr dílnu strýce Johanna Nepomuka. Po smrti svého otce Augustina v roce 1848 sloučil obě dílny. Jeho manželkou se stala 20. listopadu 1837 Josefa Marie Barbora rozená Lichnofsky (1815 Nový Jičín – 1886 Nový Jičín). Byla dcerou Františka Lichnofskeho a jeho manželky Veroniky rozené Schramm. Společně měli devět dětí, přičemž tři jejich synové se stali pokračovateli rodinného řemesla – kloboučnictví. Po návratu synů Augustina a Johanna z cest po Evropě uplatnil Johann Hückel v roce 1865 do vlastní kloboučnické výroby v dílně na Dolní bráně moderní parní stroj o výkonu 3 koňských sil. Stal se tak zakladatelem mechanizované výroby klobouků v celém tehdejším císařském Rakousku. Poté roku 1868 předal vedení továrny svým synům, přičemž ke dni 1. ledna téhož roku byla záznamem u Krajského soudu v Novém Jičíně založena obchodní společnost Hutfabrik Johann Hückel’s Söhne. Ve svém názvu nesla titul K. K. privilegirte Hutfabrik in Neutitschein. Prvními společníky se stali bratři Augustin a Johann. Johann Albert Hückel působil jako člen obecního zastupitelstva v komunální politice města Nového Jičína. Za zásluhy o rozvoj kloboučnického průmyslu obdržel roku 1877 Rakouský císařský řád Františka Josefa. Zemřel v Novém Jičíně 14. ledna 1880 a jeho pohřbu se zúčastnili všichni významní představitelé města a novojičínských institucí.
Parní stroj vyžadoval zvýšené nároky na místo a provoz. Z tohoto důvodu byla již v roce 1867 vybudována nová kloboučnická továrna v místech při dnešních ulicích Zborovská a Revoluční. Jednalo se o jižní předměstí Nového Jičína, v minulosti zvané „na rybníčku“. Kloboučnická továrna byla vybavena nejmodernějšími stroji a již při zahájení výrobního provozu zaměstnávala na 300 dělníků. Na výstavbě továrenského komplexu se podílely novojičínské firmy a stavitelé jako byli Ignaz Kloss, opavský inženýr August Bartel, k roku 1880 stavitel Heinrich Czeike starší a později stavební společnost Henrich Czeike & Bruno Wondra. Další nové stavby kloboučnické továrny učinily z kloboučnické firmy Johann Hückel´s Söhne podnik světové velikosti. V roce 1875 již továrna zaobírala plochu 12.000 m2 a vzhledem k nově zbudované vlasostřižně se podnik stal zcela soběstačný a neměl v té době konkurenci. Podíl na tom mělo rovněž působení nejmladšího bratra Karla Hückela ve Spojených státech amerických, kde byly díky jeho podnikatelským aktivitám sjednány velké zakázky. Na přelomu 19. a 20. století se v továrně tyčilo na pět velkých komínů, celý areál zahrnoval na 44.500 m2 plochy, přičemž prodejní a tovární objekty zaobíraly 28.000 m2. Úspěchy novojičínské kloboučnické továrny se završily v roce 1893, kdy byla firma zapsána do obchodního rejstříku s titulem císařského a královského dvorního dodavatele.
AUGUST HÜCKEL
Nejstarší syn Johanna Alberta Hückela jménem Augustin (August) Hückel se narodil 17. června 1838 v Novém Jičíně v domě číslo popisné 749 do rodiny Johanna Alberta Hückela a jeho manželky Barbory. Jako kloboučnický student cestoval v letech 1854-1859 po Evropě a sbíral vědomosti o nových vynálezech v oblasti výroby klobouků. Roku 1868 se stal společníkem firmy Johann Hückel’s Söhne. Následně se v letech 1870-1909 angažoval v komunální politice města Nového Jičína jako člen obecního zastupitelstva a významně podpořil vznik novojičínské místní železniční dráhy. Ve druhé polovině 19. století navštívil řadu zemí světa, jako bylo Řecko, Turecko, Egypt a Spojené státy americké. Byl velkým mecenášem umění, sběratelem a ornitologem. Císař František Josef I. mu v roce 1908 udělil Rakouský císařský řád železné koruny III. třídy. Dne 14. října 1910 obdržel čestné občanství města Nového Jičína. Manželkou Augustina Hückela se 16. ledna 1869 v Novém Jičíně stala Angela rozená Hosch (1848 Grybow – 1914 Karlovy Vary), dcera Ferdinanda Hosche a jeho manželky Julianny rozené Döpper. Společně měli čtyři děti: Stefanie (1869 Nový Jičín – 1928 Brno), Hugo Johann Ferdinand (1871 Nový Jičín – 1950 Vídeň), Augustin Reiner František (1882 Nový Jičín – 1934 Nový Jičín) a Friedrich Paul (1885 Nový Jičín – 1972 Mnichov). Augustin Hückel zemřel v Novém Jičíně 5. srpna 1917 a byl pohřben do rodinné hrobky na městském hřbitově.
JOHANN HÜCKEL
Augustinův mladší bratr Johann Franz Hückel se narodil 20. března 1843 v Novém Jičíně v domě č. p. 719. Po svém vyučení kloboučníkem se vydal podobně jako jeho starší bratr na zkušenou do německy mluvících zemí. Od roku 1867 působil jako člen olomoucké obchodní a živnostenské komory. Jeho manželkou se 28. května 1872 stala Franziska rozená Schustala (1852 Kopřivnice – 1919 Nový Jičín), dcera zakladatele kopřivnické automobilky TATRA Ignáce Schustaly. Společně měli osm dětí: Otto Johann Augustin (1873 Nový Jičín – 1949 Vídeň), Angela Franziska (1874 Nový Jičín – 1956 Vídeň), Františka Alžběta Josefa (1877 Nový Jičín – 1959 Vídeň), Johann Ignaz Maria (1879 Nový Jičín – ?), Alfred Carl Maria (1881 Nový Jičín – ?), Elisabeth Julia (1886 Nový Jičín – ?) a Carl Ernst Gottfried (1889 Nový Jičín – ?). Jejich dcera Angela Franziska Hückel se stala manželkou víceprezidenta moravského místodržitelství Dr. Hugo Reissigera, mladší Franziska Elisabeth Josefa se provdala za ministerského radu Richarda Schaukala, Bertha Josefa se sňatkem dostala do proslulé vídeňské kloboučnické rodiny Habig. Nejmladší Elisabeth Julia si vzala za manžela ministerského tajemníka Eduarda rytíře von Lumbe. Všechny uzavřené sňatky svědčí o velké provázanosti rodiny Hückel na státní úředníky a významné osobnosti tehdejších podnikatelských a komunálních elit. Johann Hückel junior byl také nositelem Rakouského císařského řádu železné koruny III. třídy. Dne 14. října 1910 obdržel čestné občanství města Nového Jičína. Zemřel 18. listopadu 1917 v Novém Jičíně a byl pohřben do rodinné hrobky na městském hřbitově.
KARL HÜCKEL
Karl Franz Hückel, nejmladší ze synů Johanna Alberta Hückela, se narodil 18. ledna 1850 v domě číslo popisné 656 v Novém Jičíně. Vystudoval novojičínskou nižší reálku a roku 1875 vstoupil jako společník do rodinné firmy. Během roku 1876 pobýval ve Spojených státech amerických, kde studoval nové technologie a organizaci provozu amerických kloboučnických továren. Zároveň navštívil množství firem v Anglii, Belgii, Francii a Německu a tyto poznatky následně uplatnil do rozvoje rodinného podniku. V rodném městě Novém Jičíně podporoval humanitární činnost a rovněž tak i mladé malíře a sochaře. Společně se svými bratry obdržel dne 14. října 1910 čestné občanství města Nového Jičína. Zemřel svobodný a bez potomků 19. ledna 1917 a byl pohřben do vlastního hrobu na městském hřbitově v Novém Jičíně.
OBMĚNA GENERACÍ
Příchod 20. století znamenal změny ve vedení společnosti Johann Hückel’s Söhne. V dubnu 1902 se společníky stávají Hugo Johann Ferdinand a Otto Johann Augustin Hückelové. Oba měli za sebou studijní cesty po cizině, kde získali další nové zkušenosti pro rozvoj kloboučnické firmy. Následně roku 1906 se stal společníkem Johann Ignaz Maria Hückel a v roce 1911 Friedrich (Fritz) Paul Hückel. Továrna v Novém Jičíně tehdy zaměstnávala na 2000 dělníků. Pro své potřeby měla vlastní elektrárnu, která vypomáhala s distribucí energie pro rodinná sídla i pro město Nový Jičín. V roce 1912 obdrželi všichni čtyři společníci Hugo, Otto, Johann a Friedrich pro svůj podnik potvrzení titulu dvorních kloboučnických továrníků.
PO PRVNÍ VÁLCE
První světová válka ve výsledku znamenala nejen vznik Československé republiky, ale také ukončení politických aktivit rodiny Hückelů. Od roku 1918 se jejich jména neobjevují v politických kandidátkách komunálních stran, rodina se uzavřela do vlastního kruhu. Není divu. Vznik nového státu Československé republiky nebyl ve městě Novém Jičíně přijat s ovacemi. Přímá vazba na hlavní město Vídeň měla za důsledky nespokojenost části obyvatel s novým státoprávním uspořádáním. V průběhu 1. světové války zemřeli představitelé třetí generace Hückelů a pro mladé vedoucí představitele kloboučnické firmy přišly nové výzvy. Již v roce 1919 byla vystavěna nová pobočka v polském Skoczově a následně v roce 1922 v německé hornoslezské Ratiboři. Do celku kloboučnických továren se řadil rovněž původní závod v rakouské Vídni na Mariahilferstrasse. Kloboučnická firma Johann Hückel’s Söhne tak měla ekonomicky prozíravě celkem čtyři výrobní areály ve čtyřech nově vzniklých státech. V průběhu poválečné hospodářské krize museli představitelé firmy Johann Hückel’s Söhne čelit dělnickým demonstracím, které se na přelomu roku 1920 odehrávaly mezi křesťanskými demokraty a sociálními demokraty. Výtržnosti nakonec muselo zastavit četnictvo a armáda. Situace se v roce 1922 nakonec uklidnila. Další problémy nastaly až v roce 1930 s příchodem velké světové hospodářské krize. Tehdy hlavní výrobní komplex v Novém Jičíně patřil se svou rozlohou 48.000 m2 mezi největší kloboučnické továrny na světě. Výrobní sféra měla k dispozici tisícovku různých kloboučnických strojů, které poháněly čtyři parní kotle a jedna turbína.
30. A 40. LÉTA 20. STOLETÍ
Na sklonku 30. let 20. století přišla další hospodářská konjunktura výroby plstěných klobouků. V té době pracovalo ve firmě Johann Hückel’s Söhne na tři tisíce dělníků a úředníků. V roce 1937 dosahovala produkce společnosti opět vysokých čísel a v kloboučnickém podnikání vypadalo vše nadějně. V roce 1938 připadlo město Nový Jičín do obsazeného území Třetí říše. Vojsko německého Wehrmachtu vstoupilo 10. října 1938 do města. Vypuknutí 2. světové války znamenalo obrat i v produkci klobouků a polotovarů. Továrna byla donucena přejít na výrobu pro potřeby německé armády. Jednalo se o tropické přilby pro Deutsche Afrikakorps, vedle tohoto vojenského artiklu se dále zhotovovaly plstěné ponožky, rukavice, kukly na hlavu do zimního počasí nebo plstěné filtry proti písku a prachu určené pro nákladní vozidla v africké poušti. Následně v roce 1943 bylo v továrně zřízeno oddělení pro výrobu kovových součástek a montáž zapalovačů do granátů. Již v roce 1941 se společníci firmy Johann Hückel’s Söhne rozhodli zakoupit továrnu Bratři Böhmové, která připadla jako židovský majetek v roce 1938 státu. Zaplatili za ni tržní cenu 7,7 miliónu říšských marek. V průběhu let 1943-1944 byla situace pro Třetí říši změněna v její neprospěch. Rodina Hückelů tehdy začala zvažovat další postup. Osud rodinného impéria se začal jevit v černých barvách. Z východu přicházela vojska Rudé armády, před níž utíkaly tisíce uprchlíků. Hückelové se nakonec rozhodli přemístit svůj majetek do oblastí dnešního Německa, Rakouska a Švýcarska. Fritz Hückel senior se svou rodinou zorganizovali přesun rodinného majetku směrem do Německa, podobně tak Hans Ferdinand Hückel. Hugo Hückel senior zase směřoval do rakouské Vídně. V Novém Jičíně zůstal jen 72 let starý Otto Johann Augustin Hückel, který čekal, zda se situace nezmění. Na základě dekretu prezidenta Československé republiky Dr. Edvarda Beneše z 24. října 1945 však byly znárodněny doly, banky, pojišťovny, veškeré průmyslové podniky mající více než 500 zaměstnanců a vybrané podniky s více než 150 zaměstnanci. Kloboučnická továrna již měla za sebou 146 let existence. Tento rok znamenal konec působení rodiny Hückel v Novém Jičíně. Následně odcestoval Otto Hückel do Rakouska, kde 21. června 1949 ve Vídni zemřel. Obě vily zůstaly opuštěny a následovaly svůj další osud.
ODCHOD RODINY HÜCKEL Z NOVÉHO JIČÍNA
Příslušníci rodiny Hückelů odešli nejprve do dvou států – Rakouské republiky, a zvláště pak do západního Německa, kde měli již před válečným konfliktem vlastní letní rezidenci v Holzhausenu u jezera Ammersee. Ten dnes tvoří předměstí bavorského města Utting Am Ammersee. Společně se svými majetky tak byli Hückelové uchráněni od dramatického období odsunů německého obyvatelstva z Československa.
V BAVORSKÉM WEILHEIMU
Začátkem roku 1946 iniciativou Friedricha Hückela seniora byla založena malá kloboučnická dílna na Schmiedstrasse 23 v nedalekém Weilheimu, ze které později vyrostla továrna Hückel GmbH und Hückel Verkaufsgesellschaft KG, která později zaměstnávala až na 250 dělníků. Hlavní představitel továrny Friedrich Hückel senior zemřel 12. ledna 1973 v Mnichově. Jeho odchod znamenal definitivní tečku za působením rodiny Hückel v kloboučnickém odvětví. Uzavření provozu kloboučnické firmy nastalo 30. listopadu 1975. V tomtéž roce uplynulo 350 let, kdy Gottfried Hückel odešel z rodného města Würzburgu, aby ve Fulneku a následně v Novém Jičíně položili jeho potomci základy největší a nejstarší kloboučnické továrny na světě.
