Jednou z hmotných připomínek doby vlády komunistické strany v Československu je v Novém Jičíně památník s ideologicky přiléhavým názvem „Družba“. Vytvoření tohoto monumentu úzce souvisí s výstavbou nové budovy novojičínského okresního výboru KSČ, nacházející se v jeho blízkosti. Po dobudování sídla okresního vedení strany totiž asanací části ulice Rudé armády vzniklo prostranství, které nebylo upraveno. Rozhodnutím vyšších politických a státních orgánů mělo dojít k úpravě tohoto okolí, jehož dominantou se měl stát právě vhodný památník. Prostor bylo třeba upravit jednak s ohledem na jeho význam v rámci okresního města, jednak s ohledem na budoucí zástavbu tak, aby v této části Nového Jičína vzniklo moderní náměstí s náležitou architektonickou a sadovou úpravou.
Veřejná sochařská a architektonická soutěž na dílo „Družba“ byla vypsána v roce 1972. Samotný památník měl být odhalen k 30. výročí osvobození Československé socialistické republiky, tedy o tři roky později. Jako investoři projektu vystupovali Městský národní výbor v Novém Jičíně, Okresní národní výbor v Novém Jičíně a Severomoravský krajský národní výbor v Ostravě. Ideové poslání památníku mělo spočívat ve vyjádření osvobození ČSSR sovětskou armádou a přátelství mezi národy Československa a Sovětského svazu. Prostřednictvím Českého fondu výtvarných umělců bylo pro soutěž osloveno šest akademických sochařů. V březnu 1973 se porota rozhodla pro návrh frenštátského rodáka Karla Vašuta, který „se po stránce ideově výtvarného řešení a v architektonicko-urbanistické kompozici nejblíže přiblížil záměrům vypisovatele soutěže.“ Jeho dominantou jsou postavy Rudoarmějce, české ženy a dělníka – milicionáře. Spolu s Vašutem se na vítězném návrhu podílel Ing. arch. Zdeněk Strnadel, který byl autorem architektonicko-urbanistické koncepce památníku.
Samotné vyhotovení díla „Družba“ tedy bylo úzce provázáno s celkovou přestavbou této části města a s rekonstrukcí komunikací v prostoru ulic Nikose Belojanise a Rudé armády (dnes ulice Štefánikova a Dolní brána). Úprava okolí byla realizována formou akce „Z“ v takových termínech, aby přímo navazovala na výstavbu památníku. V rámci brigád se na ní podíleli zaměstnanci místních podniků nebo studenti místních středních škol.
Památník družby a vítězství byl nakonec odhalen až 4. listopadu 1976, u příležitosti 59. výročí Velké říjnové socialistické revoluce a zahájení oslav Měsíce československo-sovětského přátelství. Tomuto aktu byli přítomni čelní straničtí a státní představitelé okresu a města, zástupci sovětských vojsk v Československu, členové delegací ze SSSR a Německé demokratické republiky, jakož i samotná veřejnost. Po slavnostním odhalení předal předseda ONV Milan Tomančák sousoší předsedovi MěNV Václavu Pavelkovi s přáním, „aby se stalo věčným symbolem družby mezi oběma národy.“
Prostranství s monumentálním dílem K. Vašuta se v následujícím období stávalo dějištěm různých stranicko-politických akcí. Po roce 1989 se několikrát objevily snahy o odstranění památníku, které se odvolávaly na jeho provázanost s totalitním režimem KSČ. Sousoší „Družba“ však na svém místě stojí dodnes.
Fotogalerie:
